Reportáž z prvního Sconu konaného 30.3. – 1.4.2007 v Praze

 

V následujících větách, omlouvám se, že tak mnoha (vše by vyšlo na více než 15 stránek formátu A4, po úpravách 22, při jednoduchém řádkování :)), se pokouším o další reportáž, tentokráte ze setkání fanoušků nejen Star Treku, ale i dalších fenoménů v oblasti televizní a filmové sci-fi konané pod názvem Scon ve dnech 30.3. až 1.4. 2007 v budově Obchodní akademie ve Svatoslavově ulici poblíž Nuselské radnice v Praze. Předem též upozorňuji, že se zaměřuji téměř výhradně na startrekovskou větev akce, kterou jsem stihl sledovat. -) Jako pouhy divák také nemohu podat všechny přesné informace o pořadatelích, zázemí Sconu apod., i když uvádím další odkazy. Někdy to možná bude text příliš subjektivní, detailní, nebo i osobní. Odkazový obsah vám snad umožní se vším přehledně prokousat…

Vše jsem sepisoval průběžně v  pěti tydnech po akci. Doufám, že popis posledních událostí již není vlivem mé chabé paměti zcela zkreslen a i sled událostí odpovídá skutečnosti. ;)

Dost už však omluv a varování, jde se na věc…

 

Obsah

 

Před akcí

 

Den D – den první, pátek 30.3.2007

 

Linie Stargate: Promítání SG-1: 200

-o-o-

Linie Star Trek: ST: TAS

Linie Star Trek: ST: XI

Linie Star Trek: Návaznost Enterpise na Star Trek

-o-o-

 

Den druhý, sobota 31.3.2007

 

Linie Star Trek: Amatérský dabing ST: DS9 (Trials and Tribble-ations)

Linie Star Trek: Star Trek: Music Videa

Linie Star Trek: Idée fixe

Linie Star Trek: Hledá se Země ST vs. BSG

-o-o-

-o-o-

Linie Star Trek: Stínohry Star Treku

Linie Star Trek: Repete narážek na Trek

Linie Star Trek: Kapitánův praporčík (KaPr)

-o-o-

Linie Star Trek: Fenomén William Shatner

-o-o-

Linie Star Trek: "24" – o TO nesmíte přijít!

SPOLEČNÝ GALAVEČER

 

Televizní noviny našeho socialistického hvězdného impéria -)

SLOST

Fanfilmy

 

Linie Star Trek: (T)Raumschiff Surprise

-o-o-

 

Den třetí a poslední (naštěstí jen prvního Sconu), neděle 1.4.2007

 

Linie Star Trek: Star Trek: Akce - průřez

Linie Star Trek: Vybarvi si svého… ST, SG, SW

Linie Star Trek: Amatérský dabing ST: DS9 (třetí, pro mě druhý)

Linie Star Trek: Závěr Sconu, společné fotografování

-o-o-

-o-o-

-o-o-

 

Některé zajímavé odkazy zejmnéna ke startrekovské části Sconu

 

 

Před akcí

 

O  Sconu jsem se poprvé dozvěděl snad někdy po Pragoconu, který se konal začátkem února 2007, čtrnáct dní před koncem našeho zkouškového období. Tehdy jsem si plánoval, že kdybych měl splněny všechny povinnosti za zimní semestr, kterých v posledním roce studia už zase tolik nemám, tak bych Pragocon navštívil, leč můj optimistický předpoklad jako obvykle nevyšel. Raději jsem víkend strávil doma, byť jsem v přípravě územního plánu na jednu zkoušku stejně moc nepokročil.

Ze StarNETu jsem se od Mveka dozvěděl o konání startrekovského divadelního představení Kapitánův Praporčík a Praporčíkův Kapitán (KaPr) ochotnického divadelního souboru TVEJÁTRO ČINOHERNÁLE, ve kterém na pražské akci účinkoval. Technické zázemí sice mělo selhat, a „zaúřadovala“ i chřipková epidemie, takže např. právě Mvek zastával ještě další role, avšak divadlo prý mělo možná i pro naprostý chaos velký úspěch, publikum se dobře pobavilo. Nakonec podle Mveka zvažovali, zda by nemohli hru uvést znovu a snad v lepším provedení i na jakémsi Sconu. Chřipka na Pragoconu nezasáhla výrazně jen řady účinkujících či přednášejících, ale i diváků, návštěvníků.  Mělo tak jít o další šanci spatřit zajímavý umělecký počin. -)

Zprvu jsem to chápal tak, že Scon bude událost, která se Star Trekem nemá moc společného. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem záhy zavítal na stránky akce, a našel mezi třemi logy jejích hlavních témat i symbol Hvězdné flotily ze Star Treku! Přesto jsem se domníval, že startreková linie zřejmě bude organizována lidmi mimo známou komunitu fanoušků. Kupodivu, jak se později ukázalo, však byla ve skutečnosti zřejmě rozsáhlejší a organizovanější než na samotném Pragoconu, a oproti mé mylné domněnce pod záštitou snad největšího českého fanouškovského klubu – CZ Kontinua. I to, spolu s potvrzením konání představení „KaPr 2“, vedlo k mému rozhodnutí navštívit v životě druhý con. Studijní povinnosti už jsem měl také více méně splněny (alespoň zkoušky), a byť jsem si ještě nebyl účastí  jistý zcela, raději jsem se včas předem přihlásil (což s sebou neslo finanční výhodu slevy 50 Kč za celou akci, tedy relativně velice přijatelný celkový poplatek 250 Kč).

Nakonec se situace nejen ve škole vyvinula docela příznivě, a tak návštěvě Sconu nic nebránilo. Tedy až do středy 28. března, kdy mi náladu trochu pokazila jedna nepříjemnost. To jsem si kolem 11. hodiny na Vyšehradě, kde nebývají velké fronty, kupoval kupon na MHD na další čtvrtletí. Studentský stojí 630 Kč. Dával jsem starší paní u přepážky 1000 Kč, a hned si vzal kupon. Bohužel až za hodinu ve škole jsem si uvědomil, že jsem si již nevzal zpět „drobné“… Po spěšném návratu na místo už probíhala polední přestávka, a po ní prodávala již jiná osoba. Nápis o nutnosti okamžitého zkontrolování peněz však hovořil jasně a  i jeden můj školní kolega, kterého jsem náhodou potkal v zamyšlení nad lapálií, mě odrazoval od tahanic s pracovnicemi dopravního podniku. V Ostravě prý musel po letech bez předchozích upozornění zaplatit místo 100 Kč rovných 1500. Promluva s jinou pracovnicí další den však dávala naději, že se odpoledne objeví daná osoba, a přeci jen bude vstřícná. To se však nestalo, tak jsem alespoň dotyčné v duchu popřál pěkné Velikonoce… -)(

Protože šlo o akci ve školním roce, nemusel jsem se díky koleji narozdíl od zářijového CzechTREKu starat o ubytování. Spolubydlící jsem ale předem nevaroval, a pak měl jisté obavy, zda si na pokoji již jeden neplánoval se svojí slečnou společný víkend, který bych tak zřejmě svým pátečním nočním příchodem poněkud narušil. Vybrali si však její pokoj, byť možná až po spatření mých nesbalených věcí… Bylo to za pět let vůbec poprvé, co jsem v Praze zůstal z pátku na sobotu.  -) Tátovi jsem telefonicky vysvětloval, že jdu na divadelní představení, a to o Star Treku. Což jej nepřekvapovalo, ale zareagoval trochu pobaveně i podrážděně: „Ty máš samý Star Trek!“ :-) Bohužel jsem si s sebou podobně jako na CzechTREK nevzal fotoaparát, protože v týdnu měl jít táta na nějaký výlet, a nechtěl jsem mu  kazit zážitek… Jinak docela rád vše obrazově dokumentuji. Opět tedy místo toho podávám alespoň trochu textu. -)

 

Den D – den první, pátek 30.3.2007

 

V pátek 30.3.2007 jsem ve škole ještě věnoval čas diplomce, a až těsně před odchodem si pro jistotu vytiskl program akce připravený na jejím pěkném webu i speciální pouze startrekovský na stránkách CZK. Věděl jsem, že registrace má začít již v 17 hodin, a netušil, jaká může být účast, byť jsem viděl, že se jen předem přihlásilo kolem 200 lidí. Čekal jsem tak i větší frontu, přesto jsem jako obvykle nespěchal, a až po nákupu zásob na víkend vyrazil tramvají s plným školním batohem někdy v 17:30. Každopádně jsem však chtěl stihnout Mvekovu přednášku o TAS od 19 hodin.

Již ve čtvrtek před akcí jsem si pro jistotu „obhlédl místo činu“, když jsem si zajel od mé školy k Nuselské radnici. Překvapilo mě, že kousek od ní se nachází knihkupectví, které dosud prodává některé staré startrekové knihy. Obchod jsem hledal již dříve, a teď na něj narazil zrovna při ST akci, které se měl také účastnit. Prošel jsem se i kolem Obchodní akademie v Svatoslavově ulici, kde se akce měla konat, abych poznal, že vchod se nachází až za jakousi zahrádkou. Nějaké plakáty apod. jsem však tehdy nezaznamenal. Šlo o relativně velkou typickou několikapatrovou školní budovu asi z první poloviny 20. století, jejíž fotografii jsem si prohlédl již na webových stránkách conu.

V pátek mě však již samolepkami na omítku nalepené bílé papíry s tenkým zeleným fixem nakreslenou šipkou a nápisem „SCON“ nevedly kupodivu na druhou stranu budovy, ke zcela jinému, bočnímu vchodu. Dalším překvapením byla fronta, která nečítala snad žádnou osobu. -) Otevřel jsem tedy dveře, a zahlédl pult s několika pořadateli. Automaticky jsem se postavil k nejbližšímu stolku, i když jsem si přečetl nápis „Nepřihlášení“. Ze záhadných důvodů jsem si to vyložil jako „neregistrovaní“, i když ti ostatní by už k registraci asi přistupovat nemuseli. -) Až na dotaz pořadatele, zda jsem předem přihlášen, jsem přitakal a přistoupil podle pokynů k vedlejšímu stanovišti. Tam si po chvíli vyhledali mé jméno (ptal jsem se, zda chtějí přezdívku, kterou jsem v přihlášce též uváděl, ale nebyla potřeba), a hned požádali o 250 Kč. Zprvu jsem se domníval, že i když v přihlášení označím účast na celé akci, budu moci eventuálně z časových důvodů navštívit jen část. Později jsem si však spočítal, že pátek a sobota by mě stály i se slevou přihlášeného stejně jako celý Scon. Proto jsem předem počítal s danou částkou, a pohotově zaplatil. Obdržel jsem pro cony typickou vstupenku se zavíracím špendlíkem pro její uchycení na oděv, jak nařizovala pravidla akce, která musel účastník přijmout již při přihlášení předem. Poté jsem se ještě chvíli zdržel, očekával jsem, že podobně jako na CzechTREKu dostanu k vstupence nějaké materiály, program apod. Nakonec jsem se na program zeptal, a skutečně si mohl z hromádky na pultu (školní lavici) vzít sešité listy papíru formátu A4 s programem. Vlastně to však bylo zbytečné, protože šlo pouze o větší verzi programu, který jsem si z webu vytiskl sám. Na pultu jsem zahlédl ještě nějaké barevné letáky, o kterých se pořadatelé nezmínili, avšak možná šlo jen o vstupenky… 

Oproti CzT se tak pořadatelé hned ze začátku ukázali jako poněkud méně „intuitivní“, avšak nakonec také velice korektní a dobře vybavení. Až během večera jsem se zhrozil, že po mě hned chtěli celou částku, přičemž mi vyvstala v mysli otázka, zda jsem vůbec dostal vstupenku na celou akci. Pak jsem si uvědomil, že postupovali zcela v souladu s mou přihláškou, podle které znali i dobu účasti, byť myslím, že se mohli zeptat, zda nedošlo ke změnám, ať už by měly za následek třeba ztrátu slevy apod. Vstupenka, zřejmě na barevné kopírce ofocený slabý lesklý list modré barvy, však na sobě vedle loga Sconu nesla i nápis „KOMPLET“. Zprvu jsem si říkal, že mohla být pestřejší, ale jak se ukázalo na zelených lístcích v sobotu, pořadatelé zvolili důmyslné odlišení délky platnosti vstupenky na první pohled jasnými barvami. Myslím, že jsem na lavici zahlédl i fixy snad k popisu jména na vstupenku, ale nikdo mě v tomto směru neinstruoval (zatímco na CzT se hned zeptali na jméno či nick – který zde při platbě nechtěli – a zapsali jej na vstupenku). Přesto jsem kousek od „vrátnice“ vytáhl z kapsy batohu propisku, a vstupenku před upevněním na svetr tak, aby byla vidět i pod otevřenou bundou, přezdívkou na příslušném místě označil. Jak jsem však později občas koukal, většina účastníků se o takové přesné a vlastně (pokud nepočítáme výhody i nevýhody lepší poznatelnosti) zbytečné dodržování předpisů nestarala.

Po registraci jsem se vydal dále do budovy. Narazil jsem na místnost s linií věnovanou sci-fi literatuře a též prodejnu onoho nakladatelství (Wales), kde teprve rovnali množství zajímavých knih.Vzhledem k časové blízkosti 18. hodiny a prostorové blízkosti jejich „kamenné“ prodejny, jsem se však raději vydal rychle hledat třídu se Star Trekem. -) Na sloupu u schodiště byla podobně jako venku zeleným fixem napsána čísla místností, kde se měly jednotlivé linie konat. Bohužel už chybělo upřesnění, alespoň o jaké jde patro.

Když jsem ale vystoupal do prvního poschodí, zahlédl jsem hned u prvních dveří klingonsky stylizovaný nápis „Star Trek“. Podle programu jsem čekal prezentaci klubu CZ Kontinuum a literární souteže. Nahlédl jsem dovnitř, avšak zdálo se, že se lidé teprve připravují. V tom ke mně přistoupil vyšší muž, jak jsem později zjistil, režisér KaPra a představitel role pana (komořího) Sulu. Upozornil mě, že program začne asi až za hodinu, a hned také doporučil další den v 16:00 představení. Potvrdil jsem mu, že o něm vím, a přijdu. Dveřmi jsem zahlédl mezi neznámými tvářemi i Mveka, který si zřejmě pročítal text přednášky. Nejprve jsem jej chtěl kontaktovat a popřát hodně štěstí, avšak nakonec jsem se rozhodl nevyrušovat, a využil čas k dalšímu obhlédnutí budovy.

 

Linie Stargate: Promítání SG-1: 200

 

Nalezl jsem místnost Hvězdné brány (ne, nemyslím tím samo SGC -)), a tam nakonec také zavítal. Vedle sobotního společného galavečera  vlastně šlo o jedinou část programu mimo ST linii, kterou jsem zhlédl. V setmělé třídě právě promítali v původním znění s příjemně nahoře umístěnými titulky epizodu 200. Docela jsem se u komediálnějšího dílu pobavil, ale zároveň jsem se obával, že možná vidím poslední epizodu celého seriálu. Později mě ale Mvek naštěstí ujistil, že tajemství konce SG-1 mě teprve čeká. No, stejně mají přijít ještě filmy… -)

-o-o-

 

Rychle jsem opustil třídu, abych včas stihl v 19 hodin začátek ST programu. Na druhé straně křídla se nacházela místnost Star Wars, na kterou mě upozornil až Mvek, jehož jsem snad potkal  při srocení trekkies před jeho přednáškou. Někteří, jako např. Hypospray a Margh, stáli však právě v „sektoru“ SW, kde zřejmě docházelo k multikulturní „intergalaktické“ resp. „interdimenzionální“ zábavě a komunikaci. -)

 

Standardní třída starší školní budovy byla velice důkladně zatemněna kartony nalepenými do okenních tabulek. Vedle promítacího plátna, které spolehlivě pokrývaly výjevy vytvářené počítačem přes dataprojektor se vyjímal modrý prapor s bílým logem fanouškovského klubu CZ Kontinuum, vycházejícím z loga Hvězdné flotily (šípovitý bumerang či „delta“ (toto časté označení řeckým písmenem pokládám za nepřesné) i Spojené federace planet (okolní „ratolesti“).

 

Linie Star Trek: ST: TAS

 

Mvekova přednáška docela podrobně představila často neprávem opomíjené animované pokračování původního seriálu Star Trek (TOS – The Original Series), takzvané TAS (The Animated Series (někdy též The Animated Adventures)). Ukázal mnohé zajímavosti a předvedl kupodivu i několik scén s českým dabingem z vysílání TV Nova. Většinou byl dabing docela dobrý, ale překlad českého diváka například ochudil o pravou skotskou zpívanou baladu v podání Jamese Doohana (Scottyho), když česky žádná srozumitelná slova nezazněla. K překvapení přednášejícího i mému někteří zkušenější fanoušci z publika tvrdili, že TAS byla vysílána před méně než pěti lety. To se mi však nezdá, protože od poloviny roku 1998 jsem výskyt ST v televizi monitoroval docela pozorně. I když  mezi dětskými seriály vysílanými o víkendu brzy ráno mi mohla uniknout. Vzpomínám si na něco, co jsem považoval za animovanou parodii Nové generace. V době, kdy jsem TOS moc neznal, viděl jen čtyři filmy a možná jeden díl TOS na Sat1, to však  klidně mohla být i TAS. Kdo ví. Každopádně bych řekl, že muselo jít o období před rokem 2000. Trochu jsem se podivil dosti jednoznačnému vyloučení TAS z takzvaného kánonu, tedy souboru oficiálních událostí ve světě Star Treku, kdy se Mvek odvolával na jeden výrok autora ST Gena Roddenberryho. Něco jsem o něm již také četl, ale domníval jsem se, že pravdivost výroku nebo jeho definitivní platnost je jistým způsobem zpochybňována. Také se říká, že nedávným vydáním TAS na DVD se k ní Paramount přihlásil jako k oficiálnímu ST. Přesto i podle přednášejícího některé díly do kontinua ST patří… Bylo zajímavé podívat se trochu více do zákulisí TAS, když nám Mvek např. vysvětlil, proč jsou tribblové zobrazeni podobně jako části klingonských uniforem růžově. Ano, pokud vás stejně jako mě napadla ta zdánlivě šílená možnost, vězte, že je kupodivu pravdivá, alespoň podle Mveka. -) Jeden z tvůrců byl barvoslepý…

Ačkoli Mvek, jak později i přiznal, nebyl tentokrát zřejmě hlavně kvůli času věnovanému divadlu moc připraven, a tak jeho přednáška nezněla zcela plynule, vyskytla se občasná přeřeknutí či zaseknutí, úroveň promítané prezentace, asi rozšířené z předchozí přednášky, byla velice vysoká a celkově hodnotím přednášku jako přinejmenším pro lidi TAS méně znalé, i když některé zajímavosti mohly zaujmout i ostatní, velice přínosnou. Navíc musím dodat, že já bych byl za podobně plynulý a dostatečně hlasitý projev vděčen, protože u mě, ustrašeného trémisty, by takový výkon patřil i přes všechny „mouchy“ určitě k nejlepším v životě.  -)

 

Linie Star Trek: ST: XI

 

Následovala od 20 hodin přednáška little borga věnovaná připravovanému 11. celovečernímu filmu Star Trek. Autor rozebral opravdu mnoho zajímavostí od osoby režiséra a scénáristy J.J. Abramse, přes možné obsazení herců, až po výběr skladatele hudby. Chvílemi se sice mohlo nově příchozímu divákovi zdát, že zavítal na noc fanoušků hudby z Mission Impossible, ale myslím, že takové názorné ukázky, byť trochu odbočující od ST, stály za naši pozornost. Pěkný byl popis sledu událostí kolem plánování nového filmu včetně rozboru mediálního přístupu studia Paramount, které někdy i úmyslně vypouští fámy, aby se o ST XI mluvilo. Nemělo by to však přehánět, aby se neopakovalo určité zklamání z 10. filmu. Mnohdy se rozpoutala zajímavá diskuse, i když i přes pozoruhodné zákulisní informace mnoho ověřených skutečností o snímku známo není.

Little vyslovil domněnku, že za neúspěchem předchozího filmu Nemesis stály vedle přehnané a příliš brzy rozjeté mediální kampaně uvolňující různé senzační informace i pomluvy od mnoha fanoušků ST či odpadlíků, které diváky předem odradily, aniž by se vůbec zakládaly na zhlédnutí filmu. Na tom může být také trochu pravdy, ale více bych se přikláněl k dalším zmíněným příčinám – premiéře proti jednomu z dílů Pána prstenů a ještě dalším fenoménům kin doby dnešní či nedávné, a vystřižení mnoha scén, které fanoušci Star Treku povětšinou v konečné verzi velice oželeli. Zde se studio opravdu mohlo odvážit, když už prezentovalo velkofilm, podobně jako u jiných děl, ponechat stopáž trochu delší, a ne ji uměle tlačit na škodu dílu pod dvě hodiny. Osobně si ale, byť očekávám režisérský sestřih, stejně nemyslím, že by Nemesis byl až takový „propadák“.

Faktem je, že údajná přemrštěná mediální kampaň v Česku nebyla, snad až na kruhy skalních fanoušků, vůbec vidět, a film se také nakonec nedostal do distribuce, byť zprvu mezi plánovanými premiérami figuroval. (V českém kině tak byl uveden poprvé a naposledy jen při třech představeních až po čtyřech letech, v září 2006 u příležitosti CzechTREKu slavícího 40. narozeniny ST, a to právě především díky úsilí autora přednášky.) Řeči mezi českými fanoušky tak mohly odradit snad jen lidi kupující až DVD, ale v jejich prodeji měl mít film přeci jen větší úspěch, byť to se v USA asi moc nepočítá, rozhodujá první dva týdny v kinech.

Nezbývá než věřit, že ST XI podobné pochybnosti vůbec nevyvolá, uchvátí všechny diváky, ať už fanoušky ST či ostatní, přitáhne další zájemce, a budeme jej moci zhlédnout brzy po premiéře i v českých kinech. Některá vyjádření autorů opravdu působila podivně, zejména poněkud rošťácký výrok, že nemohou uvěřit, že je to nechají dělat, ale snad se film, který by měl podle spekulací zmapovat první společnou misi Kirka a Spocka, vydaří. Littlův profesionálně kultivovaný, zvučný a plynulý projev nezapřel, že autor pracuje v rádiu, byť nevím, zda je moderátorem.

 

 Linie Star Trek: Návaznost Enterpise na Star Trek

 

Poté přišla na řadu po 21. hodině, na závěr prvního dne akce, Marghova obsáhlejší (dvouhodinová) přednáška o návaznosti nejnovějšího seriálu Enterpise (ENT) na Star Trek (ST). Mvek, který usedl vedle mě, předpokládal, že půjde o dosti „spoileroidní“ vystoupení, které mu prozradí mnohé z dalšího děje seriálu, což jsem mohl ve svém případě jen potvrdit.

Autor představil celou řadu bodů, které má seriál, jenž se odehrává sto let před původním ST s Kirkem, ještě před založením Spojené federace planet, společné s ostatními ST seriály, a tedy i vesmírem celého fenoménu. Při tom detailně rozebral mnohé některými fanoušky kritizované nesrovnalosti, zdánlivě očividné rozpory se světem ST. Použil také četných ukázek ze všech seriálů. Dozvěděl jsem se tak např., jak je vysvětlena změna klingonských čel seriálech ENT i DS9 (Deep Sapace Nine), jak se mohli na Archerově Enterprise ocitnout Ferengové, které UFP (Spojená federace planet – United Federation of Planets) ještě za dvě stě let znala jen ze strašidelných legend, proč se vulkánci v ENT chovali v rozporu se svým učením, proč se ve Star Treku vyskytli androiané různého vzhledu, nebo jak se mohl kapitán Archer střetnout s borgy.

Právě k poslední jmenované záležitosti představil Margh zajímavou teorii, kterou prý snad před dvěma lety vytvořil s Paldíkem. Jen místy jsem zaznamenal určité nesrovnalosti, zřejmě dané časovým paradoxem, který podobná vysvětlení „časovek“ provází snad pokaždé. Q měl v TNG Picardovu Enterpise D přenést 7000 světelných let k blížícím se borgům, aby Federaci varoval, připravil své oblíbené lidi na téměř nepřekonatelného protivníka, aby měli čas síly alespoň trochu vyrovnat. Na druhou stranu však na od Země z minulosti vyslaný signál reagující borgové blížící se k Zemi měli váhavě vyčkávat právě na první setkání s lidmi, které jim tak Q poskytl docela neprozíravě. Přesto ale do určité míry znejistěli právě opětovným zmizením Enterpise po Qově zásahu. (Vysvětlení, nevím do jaké míry čerpající z oficiálních informací vyřčených přímo v ENT, mělo spočívat v tom, že v Archerově době (22. stol.) byly snad v Antarktidě nalezeny zamrzlé zbytky sestřelené Borské koule z osmého filmu První kontakt. Ty spočívaly v ledu asi sto let, avšak zbyli v nich i funkční borgové, které se vědcům podařilo nevědomky rozmrazením přivést k životu. Poté asimilovali další lidi, a nakonec se jim snad podařilo i přes pozdější likvidaci na ukradené prchající lodi dokončit svou misi z Prvního kontaktu – odeslat subprostorový signál borgům do kvadrantu delta. Zpráva směrující borgy do 21. století, měla na takovou vzdálenost putovat subprostorem až do Picardovy doby, kdy ji tak získali až moderní borgové. Ti měli za cíl jednak asimilovat Zemi, jednak z minulosti vyslat onen signál, jenž je samotné na Zemi upozornil. Vypravili proto první krychli, která však byla v TNG po asimilaci Picarda a jeho využití v pro Hvězdnou flotilu zničující bitvě u Wolfu 359 zničena. Proto poté nastoupila druhá krychle z filmu První kontakt…)  V takové chvíli je nasnadě pověstné rčení: „Vždyť je to jen seriál!“ Je neuvěřitelné, do jakých detailů jsme schopni rozebírat takový zcela smyšlený fenomén. :-)) 

Marghova přednáška byla opravdu vyčerpávající a upevnila nás (nebo alespoň mě určitě) ve svém jednoznačném závěru,  že ENT skutečně je Star Trek. To by měl vidět můj bratranec, třeba by nakonec také změnil názor. -))

Autorův přednes, byť asi neměl na profesionálního littla -), byl také dobře srozumitelný a plynulý. Už nyní mě celkově kvalita přednášek velice mile překvapila. Některé vysokoškolské jim provedením nesahají ani po kotníky. -)(

Později jsme cestou z akce diskutoval s Mvekem o předložených vysvětleních. Zdálo se, že je těch náhod zázračně objasňujících všechny otázky trochu moc, ale musím uznat, že mnohé se mi docela líbí. -) Margh i Mvek se ve svých přednáškách zmínili o druzích kzinti (TAS) resp. xindi (ENT), se kterými lidé měli svést kruté boje. Bohužel nezazněla zajímavá domněnka, že mělo jít původně o tentýž druh, což však nedovolila autorská práva (TAS snad nepatřila Paramountu zcela, což mělo být ostatně jednou z příčin její neoficiálnosti). Vždyť snad i druhem tzenkethi z DS9 měl podle některých teorií být právě tento. Škoda, že nezaznělo i v tomto směru nějaké uvedení na pravou míru, ale i tak už byla záplava informací velice rozsáhlá. ("Fámu" později (a zřejmě už i předtím) na StarNETu vysvětlil AVip s tím, že o stejné druhy ani náhodou jít nemůže, nicméně podobný název měl dát tomu z TAS zapomenout.)

-o-o-

 

Někteří již během přednášek nalezli místní „bar“ a do třídy si přinášeli s kelímky pití párky na papírových táccích. Takto jsem zpozoroval přítomnost Zephrama, který seděl vlevo poblíž Samuela, Xyll, Hypo a Margha, pokud nepřednášel. Brzy se projevila jedna z mála záporných vlastností školního prostředí – tvrdost židlí, které již po hodině bez pohybu či opření o lavici začaly do zadních partií těla pěkně bolestivě tlačit. -) Nicméně poutavost přednášek nedala vnímání nepohodlí moc příležitostí.

Zajímavostí pátečního večera byla i krátká návštěva fanouška Hvězdné brány. V typické kšiltovce a modré verzi montérkovité pracovní uniformy se známým symbolem z boku pod ramenem hrdě vzpřímeně vkročil do místnosti, obezřetně se vojensky rozhlédl, a poté svižně usedl na volnou židli v přední řadě. Po chvíli stejně rychle zmizel (dveřmi, kruhy či asgardské transportní zařízení si asi nechal doma -)).

Častěji se objevoval odhadem starší muž středního věku v zimní bundě a s batohem na zádech, občas i v zimní čepici. Tuším, že šlo o téhož fanouška, se kterým jsem jako jeden z posledních v září 2006 bloudil hledajíce tělocvičnu pro ubytování po CzechTREKu  (to zde byly hned dvě tělocvičny – jedna na ubytování (nocleh ve spacáku, jedna na galavečer, přímo v prostorách školy, jak bude zmíněno později). Spolu s Mvekem jsme se divili, proč neustále vstupuje do místnosti, a zase odchází, popřípadě usedá snad ani ne na celou minutu. Zprvu jsem se domníval, že něco marně hledá, což by vzhledem k nedokonalé organizaci vnitřního značení, absenci (v pátek) jasného plánku, bylo i docela pochopitelné. Později jsem ale došel k závěru, že se může snažit stihnout zhlédnout alespoň kousek z každého bodu programu všech šesti či kolika linií. Marná to snaha, kterou musel dotyčný jen přijít o celý program. Kdo chce všechno, nemívá nakonec nic. Ale kdo ví, jaká byla pravda… )-( To já jsem se až na začátek spokojil s ST resp. společnou částí programu.

Díky tomu, že vedle mě seděl Mvek, jsem též zaslechl od jeho „režiséra“ informaci, že získali pro své představení „KaPr“ vlastní místnost, kterou budou muset přizpůsobit. Vzhledem k prvotní nepřehlednosti budovy se to zdálo jako velice užitečné. Čekat na poslední chvíli v třídě s ST programem, a poté někde bloudit. Další den však přinesl v tomto směru přeci jen značné zlepšení…

Marghova přednáška se mírně protáhla asi do 23:15. Až poté někteří z nás opouštěli budovu a vydali se noční Prahou do trvalých či přechodných domovů.

Na kolej jsem dorazil až před dvanáctou hodinou, přibližně o hodinu později než obvykle. Zdálo se, že tam víkend kupodivu strávím sám, avšak asi za hodinu, kdy jsem se chystal do sprchy, cvakl klíč v zámku, a objevil se jeden ze spolubydlících z vedlejšího pokoje. Ráno jsem mu prozradil důvody svého nečekaného setrvání na koleji, sám ST dříve sledoval. Spát jsem šel nakonec až po druhé hodině ranní, přičemž jsem se chtěl přeci jen alespoň trochu vyspat.

 

 

Den druhý, sobota 31.3.2007

 

 V sobotu 31.3.2007 jsem sice vstal v 7:40, ale vzhledem k drobnému rannímu nákupu  cestou na Scon jsem dorazil až asi v polovině první „přednášky“, sledování fanouškovského amatérského dabingu jedné z epizod DS9. Přeci jen nešlo o živou akci, a tak jsem si předem plánoval, že bych ji v případě zpoždění mohl oželet.

Cestou k budově jsem zahlédl (a zaslechl) před vchodem i nějaké polské sousedy. Zdálo se, i přes přítomnost šipek váhají, zda se Scon skutečně odehrává zde, nicméně vzhledem k bezprostřední blízkosti jejich zřejmého cíle jsem je nijak nekontaktoval, a raději je navnadil jen samostatným vstupem do budovy. Otevřel jsem si bundu, aby bylo vidět vstupenku, kterou jsem si na svetr již na koleji opět připevnil. Organizátorům zřejmě stačil ke kontrole jen letmý pohled. Ještě jsem se jich zeptal na nějaké další materiály, a kupodivu jsem obdržel jednu docela širokou brožurku, i když se jeden z nich divil, že nebyla dostupná v pátek, což mu ovšem jiní potvrdili. Vedle informací o denním režimu akce i stručném přehledu jednotlivých bodů programu a reklamy sponzorů se objevil konečně i docela přehledný plánek jednotlivých pater školy s označenými místnostmi programových linií. Zjistil jsem tak, kde mám hledat bar či nejbližší toaletu, i když to hlavní jsem již věděl po pátečním průzkumu sám. -)

 

Linie Star Trek: Amatérský dabing ST: DS9 (Trials and Tribble-ations)

 

Do startrekovské místnosti jsem tak dorazil až kolem 9:30, asi v polovině epizody DS9 Trials and Tribble-ations, ze které jsem viděl ukázku již v pátek na Marghově přednášce (vysvětlení změny klingonských čel). Na jednu stranu jsem byl rád, že uvidím, jak to celé proběhlo, na druhou stranu to byl pro mě další velký spoiler. Trochu mě zklamalo, že vlastně vůbec nešlo o nové zážitky s tribbly, ale výhradně vstup Siskovy posádky do již známého Kirkova příběhu z epizody TOS Trable s tribbly. Přesto byl příběh docela zajímavý a zábavný. Amatérský dabing podle hlasů zřejmě odpovídal stejnému týmu, který vytvořil např. i dílo „Protivná“ (na které na StarNETu (SN) nedávno upozornil TelemachusRhade), zpracování dabingu poslední epizody 3. řady DS9 (celkem 7 řad), dosud poslední řady DS9 uvedené na českých televizích. Fanouškovský dabing tam parodoval „oficiální“ české znění s ne zcela kvalitním překladem (některé díly měly být překládány z italské verze!). Autoři některé chyby překladu záměrně zdůraznili a asi přidali pár vtipnějších formulací. Také výběr hlasů, zejména třeba v případě dr. Bashira, působil komicky. Jak se zdálo, tak si podobný přístup (své hlasy asi moc měnit nemohli) zachovali i u tohoto dílu z 5. sezóny, který se bohužel oficiální české verze zatím nedočkal, aniž by však snížili obsahovou hodnotu dialogů. Docela jsem se pobavil.

 

Linie Star Trek: Star Trek: Music Videa

 

V malé zatemnělé třídě, kde se tak vlastně celý den svítilo pouze díky slavnému elektrickému proudu – zářivkám, a to poněkud zvláštním otravným způsobem, kdy se třeba po jednom stisku vypínače, ke kterému obětavě běhali lidé z CzK tuším hlavně Samuel či Margh, se opět rozzářilo světlo. Poté si však Lina, slečna v neméně pěkné uniformě HF, vyžádala znovu setmění – jednak, aby byla vidět projekce, jednak podle svých slov nechtěla,  abychom ji moc viděli. -) Zajímavý přístup na „jevišti“, ale v tomto případě skutečně šlo zejména o obsah promítaný a reprodukovaný, protože mohla spíše jen ukazovat, než aby přednášela nějaké technické či další podrobnosti. -) Následovala totiž Linina „přednáška“, resp. představení music videí – zahraničních i českých hudebních klipů, kdy povětšinou fanoušci k nápaditě sestříhaným záběrům ze Star Treku přidají vhodně zvolené písně. Vznikají tak mnohdy pozoruhodná díla. Některé melodie mi ještě několik dní po akci zněly v hlavě. -)

 

Linie Star Trek: Idée fixe

 

PO 10. hodině následovala littlova druhá přednáška s tajemným názvem Idée fixe. (Ve stejnou dobu proběhlo v rámci linie „Scifi seriály II“ divadlo na motivy parodie Galaxy Quest. Při prostudovávání programu jsem si jej všimnul, a docela mě lákalo, avšak pak jsem na něj úplně zapomněl. Inu když běží více pořadů zároveň… Později jsem se od Mveka, který představení nestihl, dozvěděl, že autorkami a herečkami byly navíc fanynky  ST. Dvakrát škoda. -( )

Vraťme se však k Idée fixe… Jen podle programu se dalo tušit, že v přednášce s neobvyklým francouzským názvem půjde o ST hudbu. Little nás hned v úvodu seznámil s významem onoho pojmu – „utkvělá představa“. Tu měly právě některé motivy filmové hudby v divákovi vyvolat. Často se i v ST postupně identifikovaly s určitými významy – např. klingonské téma či úvodní znělky. Autor nám představil přístup jednotlivých ST skladatelů a zas bylo vidět, že se v hudbě opravdu vyzná, když zaujatě upozorňoval na nástup jednotlivých nástrojů apod.

Měl bych jen trochu výhrady k některým jeho subjektivním hodnocením, samozřejmě taktéž neobjektivní -), jak jsem se vyjádřil i u první přednášky, byť jsem se, pravda, mohl zapojit i do diskuse. -) Osobně třeba ani filmy ST III či V nebo IX, s osudovým lichým číslem, které v sérii ST filmů nepřinášelo moc přízně, nepovažuji za výrazněji slabší. Ani hudba v úvodu třetího filmu na mě nepůsobí jako nějaký narychlo a ne zcela důsledně vytvořený odvar té z předchozího Khanova hněvu. Myslím, že v kombinaci se záběry pralesa s prosvítající hvězdou jde o pěkný smyslový zážitek. Také je škoda, že nezazněl motiv ze Star Treku V, který se objeví ve chvíli šplhání Kirka na El Capitan v americkém národním parku Yosemite. To je myslím docela zapamatovatelná melodie, byť asi ne až tak výrazná, kterou však řadím k nejlepším v ST filmech, po bok hlavnímu motivu z FC. Též jsem měl pocit, že i v prvním filmu, TMP (The Motion Picture) cituje Jerry Goldsmith tak jako u filmů následujících z počátku i fanfáry Alexandra Courage z TOS. Po opětovném poslechu úvodní melodie jsem se však přesvědčil o svém omylu. Šlo o Goldsmithsovu předehru či fanfáru, nikoli úvodních osm resp. dvanáct Courageových tónů. Překvapilo mě, že se vlastně i hudba připomínající klingony zazněla poprvé už v TMP, a ne až v ST V.

Byla to opět velice kvalitní přednáška, která mi připomněla mnohé známé motivy. Později při posmutnělém nedělním návratu autobusem do Jablonce mi tak např. v uších v duchu zněla úvodní hudba z Neobjevené země. A pak že je prý nemelodická, těžko zapamatovatelná. -)

Během přednášky se objevil Mvek, a později, nevím už přesně kdy, mě pozdravil i Yakuzza, ve třídě se též usadili Zephram a jistá tmavovlasá slečna, tuším že asi Phoenix. Vyslanec zjevně dodržel slovo dané na StarNETu, a pohyboval se pouze někde kolem. snad se mu tam líbilo. -)

 

Linie Star Trek: Hledá se Země ST vs. BSG

 

Zvažoval jsem, zda nemám jít na oběd, když k tomu byl mezi 12. a 14. hodinou jednak vymezený čas (byť i v něm probíhal u většiny linií běžný program), jednak měla následovat přednáška alespoň z části se věnující seriálu, který jsem vůbec neviděl – Battlestar Galactica – tedy opravdu nejméně z 50 % jeden velký spoiler. Nakonec jsem však zůstal, a nelitoval, protože Bedrazz předvedla docela vtipně mnohé souvislosti ST i BSG jak po stránce postav, tak i příběhu. Asi ve 12:40 dala pak autorka prostor k diskusi, do které bych se však stejně těžko zapojil, a tak jsem jako mnozí (došlo stejně k hromadnějšímu odchodu nebo pohybu a diskusi přímo s Bedrazz), zamířil poprvé k „lodnímu“/školnímu baru, poté, co jsem zavítal i na onu místnost.

-o-o-

 

Nevím, zda je zde vhodné popisovat i takovéto detaily, ale přeci jen si neodpustím krátký komentář k tzv. sociálnímu zařízení. Záchod jevil známky toho, že po roce 1989 již prošel nějakou rekonstrukcí, byť si zachoval papundeklové kabinky. Překvapila mě u pisoáru čidla na fotobuňku zabezpečená visacími zámky. Zajímavě se vyjímaly na kachličkové zdi s několika otvory odkrývajícími holé cihly. Už jsem nějak pozapomněl, že střední škola je poněkud divočejší prostředí než VŠ. -)  V kabince bylo na zemi mokro, což v kombinaci s kusem toaletního papíru nepůsobilo příliš vábně. Jinak však šlo o prostředí čisté. Naštěstí jsem si cestou na sobotní část Sconu také prozíravě koupil roličku, pro kterou jsem si stačil rychle odběhnout do třídy. -)  Poté jsem i s její pomocí upravil též vnitřní prostor. Překvapila náplň tekutého mýdla, která sice vypadala juž na začátku ako prázdná, ale snad po celou dobu akce vydržela. A to jsem si ještě říkal, jak na nás škola šetří. -) Dopoledne za denního světla na WC svítila zářivka. Říkal jsem si, že ji zhasnu, ale zrovna v tu chvíli bylo trochu zataženo..., k večeru však již poblikávala. Omlouvám se obchodní akademii i Zemi za naopak proplýtvané prostředky. (-))

Vraťme se však k poněkud „chutnější“ tématice, byť v souvislosti s toaletou… -)(

-o-o-

 

Po cestě za občerstvením jsem potkal zjevné fanoušky Hvězdné brány. Nebyl jsem si jist, zda se rivalita mezi příznivci jednotlivých S-fenoménů nebude nějak negativně projevovat, ale nakonec jsem nic nezaznamenal, snad až na tento moment, i když i ten nelze označit za otevřený odpor. Vlastně ani přesně nevím, zda byl mířen na ST. Každopádně kolemjdoucí „vrátkáři“ předváděli rukama střelbu a říkali něco jako: „To bych na ně vzal zakňaktel a mžmm, mžmm…“ :-))) Kdo ví, třeba jen barvitě líčili častou scénu mnoha epizod…

 

Podle plánku jsem bar - upravenou třídu - hned nalezl, a dal si zatím jeden párek s chlebem a hořčicí, kterou jsem si mohl zdarma sám „naservírovat“ podle potřeby na papírový tácek. Riskl jsem i nápoj s nebezpečně znějícím názvem „pomerančové cosi“, který se vskutku překvapivě ukázal jako pomerančové cosi, tedy limonáda. -) Kupodivu jsem si mohl sám zvolit objemovou míru kapaliny zřejmě za stejnou cenu. Až nyní si uvědomuji, že s „čímsi“ neměla obsluha alespoň podle nepatrných známek údivu zrovna moc zkušeností. Ostatní hosté asi dali přednost identifikovatelnějším nápojům. Každopádně jsem byl rád, že cosi alespoň podle zdání neobsahovalo alkohol. Ze skříní a lavic byl vytvořen postačující pult, jen stolů a židlí pro „hosty“ „strávníky“ mohlo být poněkud více. Přesto jsme místo našel, a usedl k snad jediné prázdné lavici.

Zpozoroval jsem však i rušné stoly s trekkies včetně z fotografií i CzechTREKu (CzT) známých tváří. Zahlédl jsem tak i Dieginu, která však tentokrát neměla jednu ze svých typických vlastnoručně ušitých uniforem z TOS. -)

 

Linie Star Trek: Stínohry Star Treku

 

Zvažoval jsem, zda mi po takovém „obědu“ nevyhládne, a nebudu pak třeba Mvekovi rušit divadlo nečekanými zvukovými efekty, avšak nakonec jsem se raději po nalezení a připlnění odpadkového koše pod pultem rychle přesunul zpět do startrekovské místnosti, kde v jednu hodinu odpolední měly začínat „Stínohry Star Treku“.

Podobně jako v případě Idée fixe jsem netušil, oč půjde, a navíc se nepodíval ani do programu. Čekal jsem, že snad uvidím stínové divadlo – další ST představení. Na to jsem si ale musel ještě počkat. Nakonec sice šlo o stíny, nikoli však pohyblivé. Všichni jsme se zúčastnili zajímavé soutěže – hádání postav, zvířat, dětí -) i jiných předmětů ze Star Treku podle jejich „stínů“ – pouze černou barvou vyplněných obrysů. Ty promítala dívka s přezdívkou RvR na plátno, přičemž každý dostal speciální arch, kde měl k číslům napsat správnou odpověď, oč šlo.

Otázky – obrázky se dělily do několika tematických celků, bohužel jsem však ne vždy pochopil či správně pozorně poslouchal, co mám vlastně ve „stínech“ hledat. Tak jsem např., když jsme měli podle RvRiných slov „hádat zvířátka“ vypsal nestartrekovské běžné pozemské tvory. Zprvu jsem si totiž žádná podobná z ST ani nevybavil, a zvířátka mě nějak utvrdila v tom, že jsem nakonec nápad, že by snad mohlo jít o tvory z ST rychle zcela zavrhl. Jak logické v ST soutěži na Sconu… -) Přitom bych jinak o zvířátcích, jako jsou sehlat, le-matya, klingonský targ či kardasijský hraboš, věděl. Také při otázce, kdy jsme měli, jak mi později prozradil Mvek, hádat „rošťáky“, což mělo, jak až při vyhodnocení autorka prozradila, znamenat děti, jsem nerozumněl, takže jsem hledal běžné ST postavy, přičemž jsem pouze podle klobouku správně označil Guinan apod. Ono ale na nějaké rozmýšlení nebylo ani moc času. Postupovat jsem museli docela rychle, a když už se zdálo, že jsme u konce papíru, zjistili jsme, že nás čeká ještě druhá strana. -)

Poté, co jsme vyplněné a přezdívkami podepsané listy odevzdali, se zdálo, že si autorka užije pěkných pár hodin opravováním, nicméně někoho napadlo, že bychom si mohli testy podobně jako někdy ve škole jen promíchat a zkontrolovat navzájem, když jsme se stejně měli (nebo určitě chtěli) ještě dozvědět správné odpovědi. Někdy bylo však čtení cizího písma, byť jsme byli upozorněni, abychom psali čitelně, dosti obtížné. Občas jsme měli k nepřesné odpovědi přidělit alespoň půl bodu. Někdy ale mé dotazy na možnost uznání ne zcela přesných odpovědí autorka ani neslyšela. Snad jsem ale dotyčnému neuškodil.

Vedle sedící Mvek však byl už před koncem opravování náhle odvolán kvůli organizaci divadla, takže mi přenechal i jemu svěřený papír. Zároveň se už začali ozývat pořadatelé, aby se akce, které byly přitom vyčleněny v programu celé dvě hodiny, což i tak nestačilo, uspíšila, takže někdy v ruchu nebylo lehké postřehnout správnou odpověď. Odhalené obrázky, které však kupodivu neodpovídaly zcela těm začerněným, již byly k našemu překvapení prý tvořeny ruční kresbou. Nebyly ani očíslované, takže při chvilce nepozornosti, kdy jste třeba věděli, že soutěžící několik políček vůbec nevyplnil, jste mohli mít problém znovu se správně zařadit. Musím přiznat, že u jedné otázky jsem si nebyl zcela jist, a uznal jsem ji. U jedné, kde jsem odpověď vůbec nepostřehl, jsem raději napsal otazník.

 Nakonec jsem stejně body nesčítali. To zůstalo na RvR. Doufám, že jsem jí nezpůsobil svou nepozorností moc potíží. -) Výsledky měly být vyhlášeny po skončení divadla, kdy jsme byli vyzváni k posečkání. Ve skutečnosti se ale zdálo, že se spíše všichni hned vydali k odchodu. Já jsem chvíli zůstal stát, tak trochu v rozpacích, zda mám na výsledky čekat, a pak se pomalu přesunul k Mvekovi, který měl kupodivu již u sebe i můj diplom. Šlo o docela pěkně zdobený list čtvrtky A4 i s ukázkami hádaných „stínů“. Také jsem si mohl podle barvy vybrat lízátko, z obou stran opět s tématickými obrázky. -) Znovu jsem si na něj vzpomněl, až když jsem na něj narazil 16.5. ráno na dně batohu. -)) Umístil jsem se i přes zmiňované zmatení na pro mě mile překvapivém sedmém místě snad z dvaceti, těžko říci, o pouhou příčku před Mvekem. Dosud ale nevím, jak jsem dopadl oproti nejlepším bodově. Asi nepříliš valně. -) Škoda, že celkové výsledky, pokud vím, nikdo neukázal.

 

Linie Star Trek: Repete narážek na Trek

 

Abych se ale vrátil časově na konec vlastní „stínoherní“ soutěže. Poté se po 15. hodině slova ujala Hypospray, a představila další výsledky svého projektu vyhledávání a shromažďování narážek na ST ve filmech a seriálech, které zjevně prezentovala na conech již v minulosti. Šlo o sbírku asi za poslední rok, kdy z technických důvodů nemohla doplňovat databázi na svých webových stránkách. Vesměs jsme viděli velice zajímavé a zábavné záběry. Překvapilo mě, kolik jasných narážek se objeví v běžných seriálech vysílaných na českých televizích, zatímco samotný ST se jim uvádět již nechce. -)( Někdy šlo i o docela tragikomické situace jako např. pohřeb v ST stylu, jindy třeba o hádky na pracovišti o možnost nosit komunikátor mimo uznávané startrekovské svátky. -) Jak nás ale energicky přednášející Hypo upozornila, ne vždy je narážka skutečnou narážkou na ST. Např. známý americký pediatr se jmenoval dr. Spock… Nu což, všichni přece víme, že v ST je doktor McCoy a Mr. Spock. Jenže i doktorovi mohou občas říkat pane… -)

 

Linie Star Trek: Kapitánův praporčík (KaPr)

 

Poté jsme se rychle přesunuli ke dveřím místnosti, kde se konalo výše avizované 2. představení hry Kapitánův Praporčík (a Praporčíkův Kapitán). Sám jsem byl díky Mvekovi předem informován, a již po „obědě“ jsem si místo o patro výše prohlédl (tedy ne „zákulisní“ vnitřek, jen nápis o chystané akci vedle dveří). Nakonec ale nenastal žádný problém, číslo a umístění třídy bylo prozíravě -) všem předem oznámeno. Měli jsme si však vzít s sebou i židle, kterých se prý v hledišti nedostávalo. Sám jsem tedy rychle popadl typickou školní sesli z překližky, s kovovými nohami, ale na místě ještě moc lidí nebylo. Vyzvali mě, ať ji nechám za dveřmi a počkám, což jsem tedy učinil. Měli jsme zatím diváky udržet venku, ale oni se stejně shromažďovali před zavřenými dveřmi… Za chvíli již byla část chodby skoro plná.

Asi ve čtyři hodiny odpolední se režisér, představitel „komořího“ Sulua, se kterým jsem se setkal již v pátek, objevil ve dveřích a oznámil, že máme ještě 10 minut počkat. Zatím někam odběhl. Po několika minutách nás ještě prosil o chvíli strpení, ale bylo mu oznámeno, že má stejně ještě čtyři minuty. Mezitím kolem nás rychle prokluzovali sem a tam i někteří další herci již v kostýmech. Hned vedle mě stál hlouček známých fanoušků. Poznával jsem Dieginu, Pantarei i další, ale zase jsem se při čekání na divadlo nějak neodvážil ozvat.

Asi v 16:15 jsme se konečně mohli vrhnout do sálu, přičemž jsem se jako obvykle držel zpět. Ve třídě byly připraveny srovnané řady židlí skoro jako v divadle. -) Byl rád, že jsem mohl zaujmout místo alespoň v zadní řadě. Paradoxně, ačkoli jsem přinesl jednu z prvních židlí, jsem tak téměř neseděl. A možná bych udělal i lépe, kdybych si sedl na lavici, nebo vzadu či po stranách postál. Takto jsem viděl prakticky jen horní část scény, místy ani ne všechny tváře. Na rozdíl od skutečného divadelního hlediště se totiž zdejší židle nesvažovaly, a ani jeviště nebylo vyvýšeno, jak jsou ve starších školních budovách některé katedry.

Scéna byla docela propracovaná. V levé části „jeviště“ viselo plátno, na které byly projektorem, jak jsem se později dozvěděl, u „kormidla“, tedy klávesnice, se Zephramem, kterého soubor TVÉJÁTRO ČINOHERNÁLE „naverboval“ k obsluze počítače až na místě, promítány interaktivní kulisy – zejména fotografie příslušných interiérů hvězdné lodi Enterpise z TOS. Uprostřed třídy před tabulí stála docela masivní veliká dřevěná kulisa tmavohnědé či černé brvy – jakési dveře nebo almara - za kterou se mohlo schovat až několik herců. Sem byl také, po vzoru Císařova pekaře zavřen kapitánův praporčík – pekař. Vpravo od konstrukce vyplňovaly roh třídy židle s většinou početného hereckého souboru – posádky lodi. Vlevo pod plátnem pak sedělo osazenstvo můstku, resp. se zde nacházel kapitánův „trůn“.

Oblečení herců, vzhledem k tomu, že většina z nich prý ani nepatří mezi fanoušky ST, i vlivem vysokých nákladů za originály nebo pracnosti vlastní výroby samozřejmě nemohlo moc odpovídat seriálovým uniformám, ale komediální žánr snad podobnou přesnost ani nevyžaduje, ba naopak. RusWorf – obdoba Worfa – tak vystupoval v rytířské železné košili a Randová byla oděna spořeji než její předloha v TOS i v Pekaři (hraběnka Stradová), o to více však mohla zaujmout mužskou část publika. Přesto ale většina herců měla určité pyžamovité oděvy, které se TOS docela blížily. Jednotu uniforem navíc dotvářely startrekovské „nášivky“ znaku lodi, které pracně vyráběl z kartonu Mvek, jenž mi je též předem ukázal. Musím uznat, že vypadaly velmi dobře, skutečně startrekově.

K celkovému hodnocení představení i hereckých výkonů doplňuji upravenou verzi svých slov, která jsem již 5.4.2007 uvedl na StarNETu:

 

 Pokud mi něco opravdu vadilo, tak to bylo asi desetiminutové čekání na začátek, avšak samotný zážitek nepokazilo. I když jsem seděl vzadu, většinu dialogů, které byly navíc vyslovovány převážně zcela plynule a bez koktání či přeřeknutí apod., bylo docela dobře slyšet. Skvěle jste zvládli přídavné efekty (promítané obrázky, transportér), byť možná chyběly trochu startrekovštější kulisy (nahrazené jen projekcí) a uniformy. Na druhou stranu např. usměvavá obdoba Worfa (Rusworf) v brnění, i vzhledem k nestartrekovské předloze příběhu, působila docela zábavně a na kapitánovu pobočnici také nebyl špatný pohled. -) Mvekem vytvořené "nášivky" znaku Enterprise, které jsem měl možnost vidět předem zblízka, vypadaly přesvědčivě.

"Ukecanost" mi nevadila, stejně jako menší akčnost příběhu, byť mohl být dramtičtější, se složitejším zlomovým koncem. Množství herců bych viděl spíše jako klad. Bylo zajímavé vidět, jak se spolu ještě "za pochodu" na svých židlích zřejmě domlouvají. Mohli se ale do děje zapojit častěji. V místě, kde by kapitán/praporčík musel hovořit sám se sebou působilo trochu kostrbatě vysvětlení o zvukotěsnosti cely, mj. v rozporu s předlohou -), kdy Mvek (vypravěč/McCoy) přečetl kapitánova slova, i když to bylo i trochu komické. Zde se mohlo využít nadbytku nečinných herců.

Příjemně mě pobavilo obsazení Spocka ženou, které udivilo diváky v "sále". Celkově se mi představení velice líbilo, bavil jsem se u téměř každé vtipné narážky či scény, i když možná mé hodnocení zvyšuje menší očekávání, kdy mě příjemně překvapilo, že nedošlo k selháním, která prý provázela první uvedení na Pragoconu. Možná že by ale právě takový nepředvídatelný vývoj a improvizace dodaly parodii na "bláznivosti", kdo ví...

 

Také k samotnému Mvekovu výkonu nemám co vytknout. Oproti přednášce působil snad i vlivem dlouhodobější přípravy i před mnohem početnějším publikem uvolněněji a jeho plynulý zvučný hlas hrou dobře i vtipně provázel. Očividně se mu podařilo trémě utéci, když mu až po úspěšném představení mírně zrudly tváře. -)

 

Z další diskuse na SN bych jen zmínil, že jsem si později četl některé další reakce na představení. Např.v jistém fóru na Lapiduchu Diegina myslím "slečnu Spock" hodnotila příliš tvrdě. Já bych její herecký výkon viděl jako průměrný. Chvílemi působila dětsky, ale spíše jsem měl dojem, že ony věty "Mars s Merkurem, v konjunkci s Venuší..." přednáší trochu s polosmíchem a záměrně takovým humornějším, nebo jakoby přehrávajícím, přehánějícím, stylem, což do podobně laděné hry spíše patří.

A pokud Diegina myslela slečnou z Oktan Teamu s podobným jí nepříjemným způsobem hraní Bedrazz, tak má podle mě i při moderování (které jsem viděl už na CzechTREKu) možná podobný, byť profesionálněji působící, zvučný hlasový projev, což na mě působilo trochu jako při uvádění pořadů pro děti. Možná jde o "přehrávání", ale docházím ke stejnému závěru jako v případě "Miss Spock" - při zábavné akci se to (v přijatelné míře, kterou jedna osoba myslím je) docela hodí. To jsou však rozdíly v opravdu ryze subjektivních pohledech. Jak se říká, co člověk, to teatrolog, tedy, pardon, názor. -) (Viz i zde.)

Pro mě byla kombinace startrekovského prostředí a postav s téměř nestartrekovským dějem docela úžasná. Představte si Kapitána Kirka, jenž má poněkud větší problémy s nadváhou, než ten televizní, a vyžaduje jako hlavní prioritu svého velení denně čerstvě připravenou čokoládu… -) Dosud jsem se domníval, že jediná spojitost mezi čokoládou a Jamesem T. Kirkem tkví v tom, že k čokoládě, přesněji její barvě, jsou přirovnávány Kirkovy oči (resp. zrakové orgány herce Williama Shatnera). -)) (Mvek naznačoval, že první verze scénáře se měla dokonce zcela držet „pekařské“ předlohy.) I když zase některé narážky mohly působit nadbytečně, jiné byly vskutku vhodné a trefné. Myslím, že si budu ještě dlouho pamatovat třeba typickou McCoyovu větu: „Jsem doktor, ne uklízečka!“ -))

-o-o-

 

Po skončení představení „Tvéjátra“ a výše zmíněném získání  diplomu za 7. místo ve „stínohře“ jsem se po 17. hodině vyrazil opět občerstvit do baru, kde jsem si nakonec dal za sebou hned dvoje čerstvé, na místě na počkání připravované toasty, které měly příjemnou, vlivem sýru a kečupu docela pizzovitou, chuť. Nicméně za stejnou cenu jsem zřejmě mohl na místě dostat dvě mnohem větší pizzy. Jednou takovou mi dělal chutě již v poledne Mvek, kterému ji však Zephram přinesl do přednáškové třídy až od Nuselské radnice. -)

Sedl jsem si, protože jinde ani nebylo místo, vedle dvou  fanoušků, z nichž jeden nesl na svém oblečení jak odznak ve tvaru ST komunikátoru, tak jeden se symbolem Země z SG. Z jejich rozhovoru, jsem nechtěně zaslechl, že se zřejmě zaměřením soustřeďují kolem nějaké ST online hry, kde mají lidé jakoby pravé hodnosti a procházejí po splnění úkolů „skutečným“ vojenským služebním postupem, zažívají fiktivní kariéru, výcvik, mise, bitvy... Přitom bylo zajímavé, když jeden z nich říkal, jak vlastně ST samotný ani moc nesleduje.  Bohužel jsem opět nenalezl odvahu se ozvat. Kdo ví, odhaduji, že třeba mezi nimi mohl být i Macek, jenž se občas objevuje na StarNETu. Možná si vzpomíná na blízké setkání s poněkud roztržitým podivínem… -)

 

Linie Star Trek: Fenomén William Shatner

 

Na Zininu přednášku nazvanou jasně a výstižně „Fenomén William Shatner“ jsem tak dorazil až ke konci, snad v 17:45, na poslední část – WS a hudba a humor, kde se před velice početným zaujatým publikem promítaly ukázky z jeho zpěváckých vystoupení i různě vtipné až bláznivé scénky ze seriálu Boston Legal. Prý je měl předvádět s hercem Shanksem, představitelem Dr. Jacksona ze seriálu SG-1 (Hvězdná brána), ale toho bych snad ani nepoznal. -) Zřejmě patří k těm málo hercům, co dovedou v každé roli vypadat i tváří zcela jinak, trochu jako např. Hugo Haas…

(Až po zveřejnění této reportáže mě po přečtení na SN upozornil Omi, že sice šlo o představitele Dr. Daniela Jacksona z Hvězdné brány, ale toho z původního filmu, tedy Jamese Spadera. To, řekl bych, k mému údivu leccos vysvětluje. Už vím, kdo je to ten Spader, jenž byl také často zmiňován i v diskusích, ale podle mého původního chápání se měl "motat" ve scénkách jako další postava. -)) To však herecké mistrovství pana Shankse poněkud shazuje. :( Ale snad nikdo nejsme chameleon. -))

Netuším,  o kolik jsem přišel, avšak i to málo, byť jsem o mnohém již věděl, také stálo za to.

-o-o-

 

Následovala přestávka před divadelním představením „"24" – o TO nesmíte přijít!“ Trochu jsem litoval, že jsem svačil již dříve v době přednášky, když se nabídla tato možnost, o které jsem však předem jako prostý smrtelník těžko mohl vědět. -) Po krátkodobém procházení se po chodbě jsem usedl na lavičku poblíž vchodu do ST místnosti a začal si znovu pročítat program, místo abych pozdravil poblíž stojící Pantarei, která se však, jak se zdálo, po rozhovoru zatím s přáteli rozloučila a Scon opustila, tuším, že již zcela.

 

Linie Star Trek: "24" – o TO nesmíte přijít!

 

Představení „"24" – o TO nesmíte přijít!“ jsem si nevím proč spojil se souborem The Divadlo, jehož člen „gretor“ přitom na SN sice oznamoval, že přijde, ale nikoli že bude hrát… Vlastně vyjadřoval zvědavost na hru KaPr od „Tvéjátra“ jako příjemné zpestření po řadě her ochotnického Oktan Teamu. Nakonec ale snad nikdo netušil, zda někdo z členů profesionálnějšího souboru, který hrál (a zřejmě zase bude hrát) startrekovské hry i v Divadle v Celetné, na Scon vůbec zavítá…

Tentokrát jsem usedl poněkud více vpředu, i když jsem na „jeviště“ koukal spíše z pravé strany, takže jsem viděl hůře pravou část kulis, a zároveň jsem mohl z boku nahlížet i do „zákulisí“. Šlo totiž o divadlo loutkové, přesněji maňáskové. Zahlédl jsem tak např. Linu, asi Molir, nebo též jistou osobu, kterou jsem zprvu považoval za Pantarei. Říkal jsem si, že tedy možná odchod jen hrála, aby mohla přátele překvapit, ale netušil jsem, jaký tajný vchod nebo čí transportér by mohla použít. -) Zjevně to byl někdo jiný.

S The Divadlem mělo toto představení společné zřejmě jen divadelnost a Star Trek. Za vysokou černou plentou se rozkládaly papírové kulisy, které šlo podle potřeby měnit přehazováním tkanin s jednotlivými výjevy. Najednou jsem si uvědomil, že jsem někde na internetu nebo snad na CzechTREKu možná již část hry ze záznamu, nebo alespoň fotografie, zhlédl. Šlo také o docela vtipný počin, zajímavé propojení ST a před několika lety známé, ba u některých osob populární -), telenovely Esmeralda. Aby Kirk získal dědictví po zesnulém strýčkovi, musel získat v daném termínu lásku krásné „Esmeraldy Smeraldy“. Jenže co na to praporčík José Armando, který ne a ne zemřít? Nečekaně se zapojil trochu po vzoru toho zrcadlového (ono celkově chování posádky odpovídalo spíše paralelnímu vesmíru) i pan Spock… -))

Bylo to snad od prvního stupně základní školy poprvé, co jsem viděl živé maňáskové představení (původně snad i toto mělo jet pouze ze záznamu), a musím uznat, že i zdánlivě dětská forma může být nejen zábavná, ale i dosti pěkně propracovaná.  

 

SPOLEČNÝ GALAVEČER

 

Poté již následoval „Společný galavečer“. Jak jsem psal výše, když jsem oznamoval domů, že se v Praze zdržím, říkal jsem, že chci zhlédnout startrekovská divadelní představení, a ono opravdu tak trochu (nejen) jedno přišlo i zde. Už, tuším od Mveka, jsem zaslechl, že „starwarsáci“ chystají nějaké divadlo.

Nejprve jsem ale sešel schody do přízemí a jal se vydat k tělocvičně. Již z páteční obchůzky jsem věděl, že šipka k „sportovišti“ směřovala do míst nalevo od vchodu, poblíž místnosti, kde prodávalo knihkupectví Wales. Bohužel, když jsem tam došel společně ještě s jedním starším pánem, podezřele jsme nepotkali žádné další lidi. Ukázalo se, že tělocvična je plná jen spacích pytlů a zavazedel… Po chvíli jsem se tedy sám vydal zpět, abych zjistil, kde že se ten galavečer má opravdu konat. Kupodivu měla škola tělocvičny dvě, resp. to samo o sobě až tak podivné není, ovšem k té druhé se šlo zcela opačně -  od vchodu doprava.

Tam se již shromažďovalo mnoho lidí. Připravené řady laviček stihli už dosti obsadit. Za chvíli ke mně téměř zcela vzadu přisedl i Mvek. Říkal jsem si, jestli tak netratí, protože by ještě mohl najít pár volných míst i více vpředu, zatímco s mojí neprůbojností toho moc nezíská. On s videokamerou, kterou si předtím již nechal zdokumentovat své představení, ovšem stejně brzy zaujal „filmařskou“ pozici u žebřin po pravé straně „hlediště“, kde měl ve stoje rozhodně mnohem lepší výhled. Postupně se ostatně hlavně po levé straně zaplnila i vhodná místa „k stání“. Chvílemi jsem si říkal, že se tam také přesunu, ale nakonec jsem váhal moc dlouho, a už bych spíše někomu zacláněl. Nejlepší výhled měl asi odhadem žák základní školy, spíše nižšího stupně, který obsadil ochoz pod okny na levé zdi.

V sedě jsem zezadu bohužel viděl ještě mnohem hůře než na představení Kapr. Uprostřed ne zcela rovně viselo pod basketbalovým košem plátno, na které se promítaly části a doplňky programu. Bohužel, alespoň to se mohlo nacházet o pár desítek centimetrů výše…

 

Televizní noviny našeho socialistického hvězdného impéria -)

 

Program začal jako televizní zpravodajství vtipně inspirované předlistopadovými „zpravodajskými“ relacemi „Televizních novin“ Československé televize, jejichž znělka také úvodem zazněla. Objevili se však lidé ve starwasovských oblecích, kteří předvedli zajímavé „reklamní“ spoty. Pěkná byla předpověď počasí s různými planetami z vesmíru SW, SG i ST. Vůbec se kupodivu snažili nalézt vždy vtipné narážky na všechny tři fenomény, různé paralely apod. Faktem je, že vizuální provedení předpovědi trochu předčilo moderátorku, která už postupně spíše opakovala u jednotlivých planet stále stejné fráze. Když se však mezi „nebeskými tělesy“ objevil najednou Alderan z Hvězdných válek, planeta princezny Leii škrtnutý (v prvním filmu byl zničen Hvězdou smrti), bylo to opravdu pozoruhodné. -) Velice nápaditá pak byla i relace na způsob pořadu Panorama, který ukazuje přímé záběry a aktuální turistické informace z hor. Zde se znovu jednalo o různé planety všech S-fenoménů. Bohužel jsem však přes lidi před sebou nedokázal žádné vtipné sdělení v dolní části plátna rozluštit, a bavil jsem se tak jen velice nepřímo. :-((

 

SLOST

 

Po skončení „zpravodajské relace“ měl následovat „film“ „SLOST“. Šlo však o úžasné divadlo spojující překvapivě co jiného než SW, SG i ST s nejsledovanějším americkým seriálem současnosti jménem LOST (Ztraceni). Na jeden ostrov se dostanou dvojice ze všech tří světů, a zkoumají jeho podivné vlastnosti, které jim znemožňují návrat. Star Trek byl zastoupen nadporučíkem Datem a jeho přítelem nadporučíkem Geordim LaForgem z TNG. Později se objevila i jakási domorodka, předpokládám, že snad tajemná Francouzska z LOSTu, která hledala jistou osobu francouzského jména. Bylo působivé, když ve snaze o komunikaci použila všemožné jazyky. Vstup herečky, která se kála, za neomluvitelný nedostatek, že nezná text i v sanskrtu, byl poněkud netradiční. Nevím, zda jej mám považovat za trapný, zábavný či inovativní zpestření. Temný Wader je brzy zneškodněn, ale jeho družka jej chce zpět. Postupně všichni pátrají… (Doufám, že si to po měsíci, který postupně sepisuji své dojmy, ještě pamatuji správně.) Tvůrcům i hercům (mimochodem docela schopným) se povedlo pěkně ztvárnit a parodovat jednotlivé charaktery. Aldy zajímavě inovoval TNG uniformu s odvětraným břichem. Dlouho si budu pamatovat třeba společné překonávání překážky v podobě švédské bedny, když O’Neill jako poslední zhodnotí ostatní: „Civilové.“ Nebo Datovo: „Přepínám na akrobatický mód.“ Nakonec ještě předvedli pár „přídavků“ – bonusů filmu, které prý však neměli tolik nacvičené, jak sdělila ona představitelka domorodky, asi režisérka. Vlastně šlo o součást kupodivu velice propracovaného programu. „Vrátkaři“ (fanoušci SG) dokázali do příběhu propašovat i vyjmenování výhod členství v jejich klubu SG Command. -)

 

Fanfilmy

 

Poté následovalo představení „fanfilmů“ – amatérských filmů vytvářených fanoušky všech tří S-fenoménů (tedy ne vše dohromady jako v SLOSTU, ovšem -)). To už se začalo hlediště postupně vyprazdňovat a někdy v 21:00 či 21:30 se se mnou rozloučil i Mvek, který však řekl, že se ještě jistě objeví i v neděli, protože má i domluvené setkání s nějakým člověkem. Skutečnost však byla nakonec jiná, Mvek se, stejně jako mnozí, již v neděli neukázal.

Ještě před odchodem mě Mvek seznámil se Zephramem a jeho kolegou, který se prý též objevuje na SN. Ten sám říkal, že by mě podle ikonky, která vychází z mé tváře, nepoznal. -) Já jsem však jeho přezdívku v hluku nějak nezaregistroval. Tuším, že to byl člověk, který nosí na triku docela správný nápis „Jsem jaderňák, a jsem na to hrdý!“ Nebo si to už všechno pletu? -))(

Nevím, podle jakého kritéria byly jednotlivé fanfilmové počiny vybírány. Jak jsem vzadu špatně slyšel, mylně jsem se chvíli domníval, že jde o nabídku pořadatelů, který že film bychom si chtěli společně pustit. To by však asi vzhledem ke třem odlišným fenoménům nebylo moc fér a kdo ví, zda by se nerozpoutala nějaká „válka světů“. -) Star Trek přišel  na řadu, jak jinak -), jako první. Protože se však objevily snad pouze Of Gods and Men (OGAM) a Intrepid, myslel jsem si také, že půjde jen o ještě nedokončené projekty, které mají teprve přijít v následujícím roce. Jenže těch je i tak ve světě fanouškovského Star Treku přeci jen poněkud více. Pokračují i mnohé zavedené série jako New Voyages, Hidden Frontier, snad jednou zdárně vyjde i zbytek druhého dílu Starship Exeter a další, viz např. toto diskusní fórum na StarNETu.

ST se však přeci jen povedl docela „husarský kousek“, když se po chvíli technických potíží zdařilo vnitřní počítačovou sítí (zázemí akce bylo tedy opravdu silné) přesunout k projekci i upoutávku na vznikající český fanfilm  „Metrénský incident“, který vzniká pod taktovkou CZK. Jako divák ST linie jsem ovšem v různých přestávkách mezi přednáškami, čekání na začátek apod., jednou i na žádost Yakuzzy, který, coby pozdější příchozí z Brna poprvé dílo neviděl, zhlédl na celé akci snad nejméně čtyřikrát… I přes horší kvalitu počítačových efektů připomínajících hru z konce 20. století to však bylo celkově docela dobré. Příznačná hudba, jejíž rytmus výborně ladil s pohyby herců třeba při ovládání raketoplánu, mi zněla trochu rusky, ale prý ji převzali z nějakého rytířského eposu.

Moderátorka projekcí přiznala, že kromě Star Wars (Hvězdných válek, SW) jinou fanouškovskou produkci moc nezná, a tak nakonec po několika ukázkách z počinů s tématem Hvězdné brány zavládla prezentace snad asi dvacítky projektů SW, mnohdy také vlekoucích se řadu let, někdy i takových, kterým již vznikla vlastní parodie.

 

Když už jsem před chvílí zmínil válku S-fenoménů, bylo opravdu chvályhodné, že všichni fanoušci rozličné víry spolu vydrželi bez konfliktů, při zachování vzájemného respektu, slušnosti, ba dokonce humorného nadhledu. V reportážích z některých conů jsem četl o netolerantně hlučících opilcích, kteří rušili celý program apod. To se zde, pokud jsem viděl, nedělo. Na slavnostním galavečeru jsem zaznamenal jsem jen malý příznak možného napětí, vedle výše popisované příhody s řečmi o zakňaktelu asi jediný. Obojí uvádím spíše jen jako zpestření. Jako nějaké závažné incidenty za řeč nestojí V jednu chvíli jsem vedle sebe zaznamenal hlasitější zvuky určité skupinky. Znělo to snad jako bučení, po kterém však následoval rychlý odchod zjevných nespokojenců popř. šprýmařů (?), aniž by je asi většina lidí vůbec zpozorovala. -) Jinak bylo chování všech, alespoň dle mého pozorování, velice vskutku korektní.

 

Odešli již mnozí, hovořilo se o možnosti, že se bude v ST místnosti promítat německá parodie na ST a SW (T)Raumschiff Surpise, která se nevešla do zkráceného oficiálního programu (kvůli nutnosti vyklidit školu v neděli dříve, než se původně čekalo). Byla to jedena z věcí, kterou bych si býval si nenechal ujít, byť je to jen film. Přesto jsem asi jako jeden z mála trekkies „přetrpěl“ -) i  celý „orchestr“ SW, až do konce. -) Ne, mnohdy to bylo opravdu zajímavé, stejně jako sledovat kolem sebe postavy fanoušků hvězdných válek v hnědavých „mnišských“ kápích s zářivkami, pardon, světelnými meči v rukou. -) Ne, vážně, když jsem jednoho viděl zblízka, bílá skleněná tyč se opravdu jevila jako zářivka, avšak na jejím konci jsem spatřil zakulacenou špičku. Jednalo se tedy zjevně o tyč z plného taženého skla, jaká se používá třeba při mačkání knoflíků… S podobným nebo dokonce tímtéž „mečem“ se v úvodní části galavečera odehrála i relativně vtipná scénka s poněkud „vyvinutější“ částí mužského těla – parodie reklamy „větší než obvykle“.  -))

Celkově galavečer velice příjemně překvapil. Myslím, že potěšil fanoušky opravdu všech tří S-fenoménů i další.

 

Linie Star Trek: (T)Raumschiff Surprise

 

Poté jsem se kolem 22. hodiny přeci jen vydal ještě do ST místnosti, co kdyby náhodou tu (T)Raumschiff pustili, i když se mi to jevilo jako velmi nepravděpodobné. V tělocvičně jsem zahlédl ze známějších tváří snad ještě Zephrama nebo Yakuzzu, ale jinak nikoho, a rychle jsem, aniž bych jej třeba upozornil, což mě později trochu mrzelo, vyrazil ke třídě.

Kupodivu nebylo zamčeno, a celá první řada zaujatě sledovala probíhající film. Nakonec jsem tedy, abych se tak nestranil, též usedl na jedno přední volné místo. Tuším že na chvíli se opět objevil, snad několikrát, i onen neustále přebíhající fanoušek. 

Ještě jsem se tak stihl pobavit více než hodinou velice dobrého filmu, po jehož skončení nás Samuel ještě upozornil na mnohé nepatrné propracované vtipné detaily příběhu (nápisy na zdech, jakoby v komparsu nenápadně procházející pozoruhodné komické osoby apod.) Musím přiznat, že na mě i jen část této profesionální parodie udělala velký dojem.

-o-o-

 

Do pravé půlnoci zbývaly necelé tři čtvrtě hodiny, když jsem po příjemné „přídavkové“ projekci opustil třídu, a zvažoval, zda mám ještě navštívit bar, protože jsem počítal s tím, že večeřet budu na Sconu, nebo zda mám raději slovy komandéra Čechova z 4. startrekového filmu rychle jít, jelikož podle instrukcí v programu měli v nočním režimu již ve 23.30 budovu zamknout a pouštět osoby ven vždy po 15 minutách, poprvé ve 23:45. Nakonec jsem to riskl a vstoupil do baru, zprvu mě však odradilo to, že již za pultem nestála obsluha, všude jen seděli bavící se lidé, vesměs asi pořadatelé. Poznával jsem některé z představení galavečera.

Po chvíli váhání, kdy už jsem místnost opustil, jsem se vrátil do baru a ozval. Prý jsme je však zcela vyjedli. Nakonec jsem tak povečeřel u jednoho z prázdných stolů pouze dvoje horalky. Nicméně někteří přítomní mě ujistili, že nedopadli o moc lépe. -)

Po „večeři“ jsem asi ve 22:40 zamířil k východu, a vyčkával opodál, až bude podle slov tištěného průvodce „opening hour“ ve 22:45. Za chvíli jsem však zahlédl, že někdo již odchází, a pak se tedy také sám odvážil svévolně opustit loď, aniž by mi „služba“ u vchodu nějak bránila nebo musela otevírat. Zřejmě tedy přeci jen oznámené restriktivní opatření alespoň takto „brzy“ neuplatnili, což alespoň mně subjektivně vyhovovalo. -)

Na nástupiště metra ve stanici Pražského povstání jsem vstoupil těsně před půlnocí. Ačkoli kupony MHD tuším platí ještě několik dní po skončení jejich období, raději jsem ten koupený za výše zmíněných nemilých okolností raději rychle na lavičce označil číslem své průkazky a nahradil jím ten starší. Aby mě dopravní podnik po přijetí sponzorského příspěvku ještě nechtěl nachytat. -)

Na kolej jsem se dostal až po půl jedné „ráno“, a nakonec tak ulehl ke spánku opět docela pozdě.

 

Den třetí a poslední (naštěstí jen prvního Sconu), neděle 1.4.2007

 

Tentokrát jsem, abych se trochu vyspal, tedy i bez nákupní zastávky, po sbalení všech věcí za týden trochu delší než obvykle, vyrazil k místu ještě později, a přišel tak do startrekovské třídy dopoledne až po tři čtvrtě na deset. Když jsem dorazil, poněkud mě překvapil nízký počet lidí – bylo nás snad doslova pět a půl. Zdálo se mi, že se tak ani promítání další epizody DS9 asi nekonalo, avšak to byl asi vzhledem k pozdnímu času omyl, a možná trochu i příčina menšího počtu, přitom již sedících, osob. -) Sám jsem si říkal, že v neděli, když ostatně není plánován moc velký program, už možná moc lidí nepřijde, ale po sobotní velké účasti jsem přeci jen čekal spíše plno. Vždyť někteří jeli pěknou dálku a přespávali na místě… I já jsem ovšem rovněž zprvu moc zůstat nechtěl, a tak se v sobotu vyjádřil i Mvekovi, který nakonec už nepřišel (jak později prozradil, musel se již zapojit do pomoci v domácnosti). Ale nakonec jsem to sám riskl, a řekl si, že těch několik hodin už při nejhorším  oželím, byť jsem pozdním příchodem možná o jistě zajímavou epizodu DS9, část i tak krátkého programu, ještě přišel. Znovu jsem neměl důvod litovat…

 

Linie Star Trek: Star Trek: Akce - průřez

 

Chvíli se tedy před první přednáškou ještě vyčkalo. Nakonec přišel i Yakuzza, byť si už nejsem jist, zda stihl začátek. Xyll z klubu CZK s pomocí dalších přítomných zkušenějších fanoušků popisovala docela zajímavě počátky „organizace“ a spolčování přívrženců Star Treku v Česku, i když o prvních počinech sama neměla moc informací „z první ruky“.

Bylo to poněkud zvláštní, slyšet takovou přednášku o událostech docela nedávných. Připadal jsem si malinko jako při poslechu starých legend, které se šířily pouze ústní tradicí. -) Ačkoli byl myslím zmíněn „Praotec Trekkie“ Jan Pavlík (zahlédli jsme ho živě v hledišti galavečera), který se účastnil zahraničních setkání již v 80. letech, první česká samostatná ST akce snad nastala až kolem roku 1996, větší pak až na přelomu 2. a 3. tisíciletí. Říkal jsem si, že to vše se dělo již v době, kdy jsem ST (jako ostatní diváci České televize TNG od roku 1994) sledoval a postupně docela znal. V roce 1998 jsem se již postupně začal považovat za fanouška jakéhokoli ST, a roku 2002 již začal chodit na StarNET. Přitom jsem si uvědomil, že mi v tomto ohledu trochu „ujel vlak“, protože jsem byl již tehdy starší než někteří účastníci. Když někdo vykládal, jak byl na prvním conu snad roku  1999 ve dvanácti letech... Jenže mně tehdy sice bylo 16, ale rodinné poměry byly asi prostě jiné. Samotného by mě stejně nikam nepustili, a přitom mimozemské postavy z ST považovali za „potvory“… -) 

Došlo i na kolování alba se snímky z výstavy Star Treku, hlavně asi TNG, ve Vídni. Pamatuji si, že jsem snad na Sat1 také viděl malou reportáž o můstku Enterpise D v rakouské metropoli. Možnost skutečně sedět, navíc v uniformě, v „pravém“ křesle z ST, vidět masky mimozemských druhů a různé rekvizity, to musel být opravdu nezapomenutelný zážitek, který lze srovnat snad jen se spatřením pravého přistávacího modulu Apolla 11. -)

I některé starší fotografie byly promítnuty dataprojektorem, nicméně Xyll omlouvala  jejich horší kvalitu způsobenou pouhým skenováním, resp. tehdejší neexistencí digitálního fotoaparátu. Zde bych měl přeci jen drobnou výhradu, že dnešní skenery už snad dokáží obrázky digitalizovat v dostatečné kvalitě,  relativně rychle. Jinak ale i mnohé fotky prokázaly, že ani na starších conech pomalu z minulého století již nechyběly počítače a projektory. Nedivím se, vždyť jedním se roku 1998 pyšnil i fyzikář našeho gymnázia…

Každopádně byla přednáška velice zajímavá. Fascinovalo mě vyprávění o vlastně náhodou navázaných kontaktech přímo s jedním z tvůrců Star Treku, navíc s českými kořeny – Larrym Nemeckem s rodinou. Ačkoli moc jmen z pozadí ST neznám, cíleně většinou nerozebírám titulky, pro našince nápadného jména Larry Nemecek jsem si přeci jen všiml, a ještě si říkal, že pokud má české kořeny, stejně už asi ani neví, kde Česko leží. Tato přednáška mi ukázala, jak hluboce jsem se mýlil.Teď již chápu, proč CZK může pořádat tolik setkání se ST herci… -) Přeji, ať jim spolupráce vydrží!

Když přišla řeč na představení The Divadlo na Festivalu fantazie, které jsem měl v divadle v Celetné možnost také vidět, tak jsem se přeci jen odhodlal ozvat a zmínil, že podle informací podaných členem souboru na StarNETu shánějí z finančních důvodů nové stálé sídlo v Praze. Později se však na SN objevily lepší zprávy, že se s Divadlem v Celetné přeci jen dohodli, a chystají nové představení, tentokrát ovšem inspirované… LOSTem. -) 

Byly ukázány i snímky z některých speciálních akcí spíše v rámci CZK, např. té, která však byla plánována na SN – 1. český ST LARP Mirrodin III, jakési přírodní RPG z prostředí ST. Tuším, že snímek Yakuzzy s Lynxem byl komentován tak, že jde o Yakuzzu s osobou, která se účastnila organizace akce, avšak „není fanouškem“. -) Říkal jsem si, že je to škoda, ale asi to odpovídá jeho neaktivitě na SN v poslední době. Pozdější zmínka Yakuzzy (z 2.5.2007), že Lynxe již SN nebaví, však naznačuje, že se Star Trekem je to třeba dosud lepší. -)  Doufejme tak, že alespoň na ST, ale pokud možno ani na SN, nezanevřel, a řady příznivců se v dohledné době opět začnou rozrůstat…

Překvapivé byly i fotografie z akcí, které již se Star Trekem opravdu mají společné nanejvýš bojové situace – soutěže v paintballu. Netušil jsem, že se na Sconu dozvím něco bližšího právě o takovém sportu, a na vlastní oči spatřím některé jeho provozovatele. -)) No, nemusí to být špatné. Rozhodně to vidím jako lepší možnost, než si vybíjet vztek ve skutečné válce či masakrech, kterých je na Zemi dosud přehršel.

 

Linie Star Trek: Vybarvi si svého… ST, SG, SW

 

Následoval bod programu, u kterého jsem si opravdu nebyl jist, zda se jej mám účastnit. A když se po Xyllině přednášce i Yakuzza raději rychle vytratil, říkal jsem si, že půjde do tuhého. -) Nakonec jsem však přeci jen „terransky čestně“ setrval na místě, abych si mohl po téměř dvaceti letech opět „hrát“ s omalovánkami v rámci akce „Vybarvěte si svého… ST, SG, SW“.

Jak bylo řečeno předem, pastelky byly nakonec zajištěny – několik balení základních barev - jen gumu jsem později trochu postrádal. Spojili jsme k sobě několik stolů – školních lavic - a vytvořili společný „umělecký“ kreslicí prostor. Na lavici u okna jsem si mohli vybrat obrysy oblíbených postav ze všech tří S-fenoménů, tedy alespoň do doby, než přišel zástupce SW komunity a podle rozkazů Lorda Wadera spodobnění posvátných představitelů impéria i bídných povstalců zabavil. -) Ba ne, ve skutečnosti o ně pouze slušně požádal, zřejmě je potřeboval do jiné soutěže, přičemž si pak ale vybral všechny. -)

Zprvu mě napadlo, že bych si mohl vzít generála Hammonda a přetvořit jej na příslušníka Hvězdné flotily, nejspíše kapitána Picarda, ale pak jsem podobné experimenty, které by ještě mohly některé radikálnější fanoušky  popudit, raději odvrhl, a vybral si postavu poručíka Uhury z TOS a mě neznámého andoriana.  Každý obrázek na listu papíru formátu A4 měl své číslo, které jsme spolu se jménem zaznamenali do jakési startovní, soutěžní, či spíše účastnické, listiny. Protože nás opět zbylo snad ani ne pověstných pět a půl, mohli jsme si vybrat hned dvě postavy.

Chvíli jsem si připadal při na první pohled poněkud dětinské činnosti trochu trapně, avšak brzy převládla zvědavost a touha vyzkoušet si po letech vybarvování. -) Také vedle sebe jsem slyšel skrytý „smích“, a instinktivně se též trochu zašklebil. Ve skutečnosti se však jednalo, jak jsem záhy zjistil, o pláč jedné entity, kvůli nějaké vážnější záležitosti. Pokud snad můj nevhodný nevědomý úsměv zaznamenala, tak se jí tímto omlouvám.

Andoriana jsem vybarvil až na vlasy a pleť dosti podle fantazie. Byli jsme ale upozorněni,  že je jen na nás, zda se budem snažit držet přesně seriálového vzoru, tak jako obrysy předloh, nebo jej zcela libovolně modifikovat. Jedna fanynka prý takto před pár lety vytvořila z kapitána Picarda borgského Locuta. -) I já jsem se tedy „odvázal“, a dovolil si Uhuře přimalovat nějaké ty frčky, aby z ní byl emancipovanější kapitán. -) Do ruky pěkně žlutou (zlatou) pásku, nůžky a nit… Nechal jsem se totiž inspirovat představením Kapitánův praporčík. Tam si hlavní postava také doslova nastříhala velící hodnost. -) K andorianovi jsme přidal ještě podlahu s řadou zkrvavených stop, k Uhuře pak otevřené dveře turbovýtahu, kterým právě dorazila na můstek…

S tím omalováváním naposled před téměř 20 lety jsem tak trochu lhal. Ve skutečnosti jsem si vybarvoval pastelkami ještě letos na jaře – územní plán na jeden předmět do školy. -) Přesto se ukázalo, že moc zdatný kreslíř nejsem. Se mnou by TAS vznikala dodnes, a byla by nejspíš nesledovatelná. -) Techniku kresby rovných čar dveří a vybarvování jejich větší plochy jsem docela nezvládl. Objevily se různé ošklivé šmouhy. Několikrát jsem i přetáhl, což jsem již nemohl ničím vygumovat. -( Asi zapracoval přeci jen i stres z nezvyklé činnosti mezi více lidmi. -) Ti v mém okolí, děvčata i chlapci -), dosáhli navíc překrásných děl – např. klingonského válečníka či vulkánského mudrce v plné parádě, to vše před nádherně propracovaným, nápaditým, pozadím.

 

Linie Star Trek: Amatérský dabing ST: DS9 (třetí, pro mě druhý)

 

Nakonec jsem malování rychle dokončil, protože většina už se začala dívat na další díl DS9 s amatérským dabingem ze stejné autorské „dílny“. Jedna obětavá účastnice kreslení za nás všechny posbírala a zabalila pastelky. Mrzí mě, že jsem v sobě nenašel odvahu jí pomoci, když jsem seděl nejblíže, a kreslil asi nejdéle, přičemž jsem to byl často já, kdo vytahoval pastelky z balení. Nicméně to zvládla docela rychle a nevím, jestli bych se jí pomocí při navíc silově nenáročné činnosti nějak nedotkl. Nicméně člověk pasivně přihlíží, a zatím mohou vzniknout i konflikty a války… -)

Tak, jako mi sobotní projekce epizody s tribbly rozvedla ukázku z Marghovy páteční přednášky, tak mi ta nedělní, kterou jsem chvíli sledoval jen po očku při dokončování pastelkového „pokusu“, osvětlila pozoruhodnou ukázku ze sobotního galavečera, kde posádka DS9 hrála baseballové utkání proti týmu vulkánců. Opět jsem riskl případné spoilery, protože jsem sám viděl DS9 zatím ani ne do konce 4. řady, ale mohl jsem být jen spokojen.

Záběr, na hráče obou týmů při „hymně“ je nezapomenutelný. Hned mi bylo divné, že by existovala u této „archaické“ hry nějaká obnovená soutěž celé UFP či Flotily, což příběh pěkně nápaditě přivedl na pravou míru. Opět docela kvalitní/zábavné „dabérské“ podání i mnoho původních vtipných scének… -) 

 

Linie Star Trek: Závěr Sconu, společné fotografování

 

Po skončení projekce DS9, možná už během ní, se kupodivu Yakuzza znovu objevil, a upozornil nás, že máme ještě počkat na společné fotografování. Bylo už docela pozdě, po jedné hodině odpoledne, a já chtěl stihnout z Florence autobus „courák“ ve 14 hodin, abych se alespoň v 16:00 dostal domů. Ještě v sobotu jsem se špatně podíval na jízdní řád, a čekal, že pojedu právě až ve čtyři odpoledne, ale když jsem teď „našel“ ještě vhodnější linku, nemusel jsem procházet vulkánským obřadem kolinahr, abych ji chtěl logicky využít. Doufám, že jsem právě tvrzením, že na Scon v neděli už asi nepůjdu, protože bych se dostal domů později, nakonec nepřispělo k odrazení Mveka…

Ještě jsem zvažoval, že bych v baru něco zakousl, ale nakonec jsem to zavrhl a počkal u třídy, zda skutečně ještě na nějakou obrazovou dokumentaci dojde. Už předtím se ale pořadatelé ptali na počítače a nějaké vybavení, takže vše nasvědčovalo spíše tomu, že nastane hromadný úklid a evakuace.

Poté jsme se však skutečně vydali za účelem focení dolů do místnosti s deskovými hrami. Tam se vlastně, na rozdíl od baru, nacházela zřejmě původní školní jídelna. Vyfotografovali jsme se u jakéhosi zábradlí. Měl jsem trochu obavy, zda nemělo jít jen o snímek členů CZK, ale jak se zdálo, asi vskutku všech přítomných účastníků ST větve Sconu. Přesto jsem si říkal, že místo mě by snímek měl zachytit jiné nepřítomné tváře zaslouženějších fanoušků, kteří akci navštívili – Pantarei, Deginy, Mveka apod.

Na stole před zábradlím se shromáždilo úctyhodné množství fotoaparátů různých i opakujících se značek. -) Jak jsem předeslal, můj bohužel opět chyběl. Nejprve chtěl fotit někdo z nás, který by tak historii zůstal zamlčen, ale pak jsme našli nějakého „nonST“ účastníka, jehož někteří znali. Bohužel jej „hora“ přístrojů odradila, ale když už se situace jevila beznadějnou, povedlo se Flotile zverbovat ještě jiného… -)

 

Poté už jsem se zamáváním s dosud se bavícím hloučkem tiše, a asi nepozorovaně -), rozloučil, vzdal návštěvu baru či stánku knihkupectví Wales, který jsem si původně též plánoval prohlédnout, a vyrazil ve slunném odpoledni na rychlou cestu domů.

-o-o-

 

Pokud jde o počasí, které ale Scon těžko mohlo ovlivnit, docela se povedlo. Jen večery a rána kolem jasných nocí byly již celý týden dosti chladné, a já se v letní bundě bez šály docela nachladil. Poté, co vše posílila jedna jízda v autobuse za otevřeným oknem, kýchám ještě po měsíci. Ale možná se u mě spíš rozvinula nějaká alergie, byť jsem jimi dosud netrpěl. -)(

-o-o-

 

Na tramvajové zastávce naproti Nuselské radnici jsme se kupodivu ještě znovu sešli s Yakuzzou a jeho mladším bratrem. Jeli jsme spolu ze stanice Pražského povstání ještě metrem C. Trochu jsem je pomohl nasměrovat, ale vlastně musím přiznat, že jsem se sám na této zastávce pohyboval před Sconem asi před třemi lety, když jsem poprvé dostal kolej na Jižním Městě v Praze, a ještě nevěděl, že se rychleji dostanu do školy přes Vyšehrad či náměstí I. P. Pavlova…

Cestou jsme probírali současnou „politickou situaci“ na StarNETu. Yakuzza zmínil, jak ho štve nemožnost měnit ikonky (kterou administrátor Valeris vyřešil až po svém opětovném příchodu začátkem května), ale hlavním pozornost byla upřena k podivuhodné entitě stvspm/7z28. Já jsem se snažil přistupovat k němu mírně, protože jsem jeho chování zatím nepovažoval za katastrofální a nebezpečné. Nicméně Yakuzza mi přiblížil i utrpení, které musel snášet při soukromé komunikaci, a marné snaze o vyvracení stvspmových neobvyklých, ba šílených, pohledů na startrekovské vesmírné lodě. Začal jsem chápat, že odborník na podobnou problematiku, který si zakládá na ověřených oficiálních technických (pokud to lze ve sci-fi říci) informacích, musí asi dosti nemile prožívat konflikt s jedincem, který nepříliš systematicky kumuluje jakékoli z hlediska oficiálního ST zcela smyšlené „údaje“.

Jinak Yakuzzu trochu mrzelo, že se neobjevilo více lidí ze StarNETu. Prý většinou ti, co navštěvují diskusní server, nejezdí na cony a naopak. Přesto jsem ale měl dojem, že jich nakonec přišlo docela hodně, nejméně pět (Pantarei, Mvek, Zephram, Yakuzza, já), počítám-li i ty méně často se vyskytující (Diegina, Hypo, Margh…), možná i deset. -)

Yakuzza se divil, že se mi vyplatí jet ještě na maly zbyteček víkendu domů. Já jsem mu však říkal, že táta doma nechce být sám. Pravdou však je, že jsem jel opět do školy až v úterý, a domů mě táhl i jeden ryze sobecky důvod - nutnost nastavit rekordér na nahrávání dalších dílů Hvězdné brány. Inu ne jen Trekem žije pozemšťan... -)) Teď si vybavuji s tím nesouvisející pozdější Vyslancova slova, která se vyskytla na StarNETu: „Je mezi námi černá ovce...“ Na místě je připomínka tolerance v duchu ideálů ST, a také Sconu… Ne, vždyť jsem se znovu přesvědčil, že trekkies nejsou (snad až na výjimky potvrzující pravidlo ;-)) žádní zaslepení fanatici. - )) Pravdou je, že mnozí, i ti ze StarNETu sledují další sci-fi i jiné seriály včetně SG, jíž se věnuje i samostatné diskusní fórum. -)

Rozloučili jsem se na zastávce hlavní nádraží, kde se měl Yakuzza ještě zdržet, aby za hodinu také zamířil na autobus na Florenc a předpokládám kamsi do moravských dálin…

-o-o-

 

Když se rozjížděl autobus, měl jsem zvláštní pocit. Můj druhý con, první ne čistě, byť pro mě převážně startrekovský… Docela mě zaujal. Jak říkal Mvek, poslední den už bývá smutný, protože vše končí… Měl jsem také obavy, že jedu domů tak pozdě. -) A musím přiznat, že jsem si i s trochou hořkosti, posílenou otlačeným zadkem z tvrdých školních židlí -)), vyčítal, že jsem zaujal tak pasivní postoj, že jsem se ani nepokusil aktivněji navázat nějaký kontakt s dalšími trekkikes či přímo lidmi z SN. Ale už jsem takový… Možná jsem byl trochu zasmušilý hlavně proto, že kvůli studijním povinnostem v závěru pátého ročníku asi další podobnou akci hned tak nenavštívím. V duchu se mi tak stále drala do mysli pochmurná melodie z úvodu ST VI, ale celkově jsem měl ze zhlédnuté akce pocit velice dobrý. Proběhla zajímavě, v klidu a míru. Scon rozhodně neznamenal ničí skon. -) Děkuji alespoň touto obsáhlejší reportáží.

 

Některé zajímavé odkazy zejména ke startrekovské části Sconu

 

Oficiální stránky Sconu

 

Program startrekovské části na webu fanklubu CZ Kontinuum

Diskusní fórum o setkávání fanoušků Star Treku na serveru StarNET

Fotoreportáž ze Sconu od Hypospray na serveru Voyager.cz

Reportáž členů fanklubu Trekkies:TNG na portálu Trekkies.cz

Představení KaPr2 na stránkách ochotnického souboru „TVÉJÁTRO ČINOHERNÁLE“

 

Další reportáže i z nestartrekovské linie… -))

 

 

 

Zpět

Nahoru

Dolů

Obsah

Hlavní stránka